Proč jsme masožravci?

V tomhle článku se podíváme na argumenty a důkazy, které vysvětlují, proč jsou lidé biologicky masožravci, co to znamená a proč na tom záleží.

V angličtině existují tři hlavní skupiny živočichů podle primárního složení stravy:

• Herbivore (býložravec – zvíře, které se živí primárně rostlinami)
• Carnivore (masožravec – zvíře, které se živí primárně masem)
• Omnivore (všežravec – zvíře, které se živí jak rostlinami, tak i masem)

Problém je ale v tom, že nejde jen o to, co dokážeme sníst a z čeho dokážeme získat energii, ale co je pro nás optimální, tedy z čeho máme největší užitek bez vedlejších negativních efektů.

U člověka je to tak, že maso obsahuje látky, které člověk nutně potřebuje, naopak rostliny žádné takové látky neobsahují.

Biologie

Člověk má velmi kyselé žaludeční šťávy (1,4 pH), ostatní masožravci (jako třeba lev) mají pH kolem 2. Člověk má tak pH žaludku blíže spíše hyenám a supům, kteří se živí mršinami a proto musí být schopní zpracovat maso s vysokým obsahem bakterií.

Člověk se ve své historii choval podobně. Jedli jsme jen zbytky úlovku větších a silnějších zvířat, jako byli právě lvi nebo tygři. Byli jsme svým způsobem podobní hyenám. Kamenné nástroje sloužily k rozbití lebky a přístupu k mozku a morku v kostech.

Naše orgány trávicí soustavy fungují synchronizovaně za účelem zpracování tuku z potravy. Žaludek rozloží jídlo v procesu zvaném trávení. Játra produkují žluč, která se uchovává ve žlučníku. Slinivka břišní vytváří lipázu a další enzymy, které rozkládají tuky na vstřebatelné látky. Žluč emulzifikuje mastné kyseliny, které jsou absorbovány tenkým střevem.

Na zpracování tuků spolupracuje tedy hned 5 orgánů našeho těla a jedná se o energeticky náročný proces. Pokud by tuky nebyly pro naše tělo důležité, pravděpodobně by jim trávicí soustava nevěnovala tolik koordinace, času a energie.

Člověk nedokáže rozložit vlákninu. Všichni býložravci získávají většinu živin právě z rozkladu vlákniny. Vlákninu však ve skutečnosti rozkládají bakterie žijící ve střevě.

Tyto bakterie se živí vlákninou a jejich odpadním produktem jsou mastné kyseliny, které pak střevo absorbuje. Když bakterie umřou a nahradí je nové, jsou mrtvé bakterie absorbovány a je z nich získáván protein.

I například taková gorila, která se živí zeleným listím, má až 70% kalorického příjmu z nasycených tuků, kráva dokonce 80%.

Člověk ale tuto schopnost optimálně zpracovávat vlákninu prostřednictvím bakterií ztratil před miliony let.

Důkazem je apendix, neboli slepé střevo, které je u ostatních býložravců velmi dlouhé a funguje jako zásobárna pro fermentaci vlákniny.

Divertikulóza je onemocnění tlustého střeva, u kterého bylo prokázáno pouze několik korelujících událostí (česky řečeno věci, které tuto nemoc mohou pravděpodobně způsobovat nebo zhoršovat):

• zvýšený příjem vlákniny
• zvýšená frekvence stolice během dne

Ani zácpa, ani vysoká konzumace tuků nebo masa s touto nemocí nijak nesouvisí – žádná asociace nebyla zjištěna.

Doktoři zpravidla lidem, kteří mají gastroenterologické problémy předepisují bezezbytkovou dietu, což v podstatě znamená dietu s velmi omezeným množstvím vlákniny. Důvodem je snaha nechat střeva odpočinout.

Vláknina totiž střeva dráždí a zvyšuje jejich peristaltiku, protože organizmus se snaží této cizorodé látky co nejrychleji zbavit.

Jestli tě zajímá, co udělá příliš velké množství vlákniny ve tvém střevě, mrkni na tohle video, možná už pak do pusy nedáš ani kousek…

Pokud je pravda, co se všude tvrdí, že vláknina je tolik prospěšná pro zdraví střev, proč je potřeba jí eliminovat, pokud ti střevo onemocní?

Pokud vláknina škodí při onemocnění střev, jak je možné, že neškodí, dokud jsou střeva zdravá? Není náhodou sama příčinou těchto onemocnění?

Naprosto nechápu lékařské doporučení omezit vlákninu, pokud máš relaps Crohnovi nemoci, ale okamžitě jí zařadit zpět, jakmile se dostaneš do remise.

Tvoje střevo se díky absenci vlákniny ve stravě zklidní a ty ho následně opět konzumací vlákniny podráždíš. Začarovaný kruh nevyléčitelné nemoci… Share on X

My naštěstí už víme, že vláknina není nic jiného než odpadní látka. Tělo člověka jí nedokáže nijak využít a pouze jí vyloučí, protože jí neumí zpracovat.

Vláknina způsobuje trhliny ve střevní výstelce, způsobuje zvýšené vylučování hlenu a zánětlivé reakce. Vláknina také blokuje absorbci živin v tenkém střevě a znemožňuje tělu plně využít veškeré živiny, které konzumujeme.

Jak je možné, že tohle někdo nazývá výhodou? Je to zvrácené, ale výhodou to je při konzumaci sacharidů, pokud nechceš, aby se ti rychle vstřebaly a dostaly do krve, kde způsobují náhlý růst hladiny inzulinu.

Není pak ale lepší sacharidy vypustit úplně, než je konzumovat společně s vlákninou, která ti ničí střeva?

Už v 19. století existovaly studie, které prokazovaly, že pokud lidé s Crohnovou nemocí a ulceriózní kolitidou konzumovali pouze maso a vodu, pak nemoc po určité době zcela ustoupila. Doktor Salisbury o tom dokonce napsal knížku.

V roce 1975 tento přístup potvrdil gastroenterolog doktor Voegtlin v knize The Stone Age Diet.

Anatomie

Pojďme se teď podívat na výrazné anatomické rozdíly, které jsou dalším důkazem, že člověk je masožravec.

1. Zuby

Zuby se nám v průběhu milionů let výrazně změnily. Lidé často říkají, že máme ploché zuby, protože zepředu vypadají jako ploché, ale ve skutečnosti jsou zdrásněné (mrkni na svoje stoličky).

Ploché zuby jsou ploché po celém povrchu a fungují jako mlýnské kameny pro rozdrcení semen a rostlinného materiálu.

Jestli si chceš ověřit na sobě, zda máš ploché zuby, zkus skousnout čelisti a pak s nimi hýbat do stran. Nejde? Kdybys byl ovce, tak ti to půjde.

Dalším důkazem, že jsme masožravci, jsou naše malé čelisti a žvýkací svaly. Mrkni na gorilu na obrázku. Velká část její hlavy je tvořena mohutnými žvýkacími svaly.

Svalové úpony žvýkacích svalů pokrývají u gorily narozdíl od člověka velkou část hlavy. Člověk má díky tomu až 10x menší a slabší žvýkací svaly než opice, což vysvětluje, proč jsme se postupně vzdali dlouhého přežvykování syrové rostlinné stravy.

2. Ramena

Narozdíl od šimpanze mohou naše ramena rotovat. To nám umožňuje rychle a na velikou vzdálenost házet kameny, oštěpy (nebo i nádobí ?).

Ani nejsilnější šimpanz by například nedokázal hodit baseballový míček tak daleko, jako průměrný člověk.

3. Oči

Predátoři mají obě oči směřující dopředu, aby se mohli lépe zaměřit na kořist, kterou vidí oběma očima v širokém zorném poli. Periferně vidí jen v omezeném rozsahu.

U kořisti je to přesně naopak. Oběma očima vidí pouze v omezeném rozsahu, periferně vidí v širokém zorném poli, aby mohla lépe zpozorovat hrozbu a utéct.

Někteří argumentují, že máme barevné vidění proto, abychom lépe rozeznali různé druhy rostlin, kterými jsme se živili. Pravdou je, že jsme se vyvinuli z býložravců, ale zřejmě nebyl důvod o tuto evoluční výhodu přijít.

V podobném smyslu možná opice neztratili výhodu vidění očima predátorů, přestože se živí rostlinnou stravou. Možná u nich prostě neexistoval přirozený predátor, kvůli kterému by bylo evolučně výhodné mít oči po straně hlavy.

Stejně tak člověku zůstala schopnost (pokud nezatne zuby) pohybovat čelistmy do stran, přestože to k ničemu nepotřebujeme.

Evoluce

Před zhruba 8 miliony let jsme začali konzumovat maso, díky tomu jsme se začali přizůsobovat i svým fenotypem. Člověk se začal postupně vzpřimovat a byl vyšší než jeho předci. Zmenšily se nám zuby a čelisti, zvětšoval se mozek.

Začali jsme používat nástroje a zbraně k lovu zvířat, které nás po fyzické stránce překonávali jak váhou, silou, tak i velikostí.

Nemyslím si, že na světě existuje moc lidí (kromě Dwayna Johnsona ?), kteří by dokázali dohonit jelena, porazit ho na zem a ubít ho k smrti holýma rukama.

Proto jsme museli přijít na jiný způsob, jak je zabít a na řadu přišly nástroje a taktika lovu.

Události, které nás však pravděpodobně nakonec donutily k čistému masožroutství byly doby ledové, které započaly před zhruba 2,4 miliony lety a skončily před 11,5 tisíce lety.

Během velmi chladných období, kterých bylo asi 17 a trvaly mnohem déle než teplá období, mohli přežít pouze hominidé, kteří konzumovali maso. Proto jsme se museli přizpůsobit výhradně živočišné stravě, na které jsme byli existenčně závislí.

Stabilní izotopy dusíku jsou dalším argumentem, který potvrzuje hypotézu, že Homo sapiens byl predátor.

Zvířata, která se živí rostlinami mají určité množství tohoto stabilního dusíku. Zvířata, která jsou v potravním řetězci nad ním, do sebe dostanou tento stabilní dusík ve formě jeho masa.

Čím výše postupujeme v potravním řetězci nahoru, tím více je zřejmé, že naši předkové měli vysoké hodnocení pokud jde o konzumaci masa ve srovnání s ostatními predátory ve stejné oblasti a ve stejném období.

Analýza stabilních izotopů se dokonce prováděla i u starověkých Egypťanů (díky dochovaným mumiím) a bylo zjištěno, že v důsledku zemědělství a konzumace obilovin na tom byla většina z nich po zdravotní stránce docela špatně.

Byly u nich totiž objeveny aterosklerotické plaky (nánosy) uvnitř tepen a nejprve se samozřejmě všichni domnívali, že se mumifikace týkala jen zámožných obyvatel a zanesené tepny tak souvisely s jejich stravou bohatou na maso a tuky.

Nakonec se ale díky izotopům ukázalo, že chudí obyvatelé měli velmi podobné složení stravy (všichni jedli obiloviny).

To znamená, že i ve starověkém Egyptě měli lidé problémy s konzumací sacharidů a ani k tomu nepotřebovali Coca-Colu, cukr a fast food.

V roce 2021 publikovali izraelští vědci studii, ve které ukazují, že lidé byli po období 2 milionů let hyper-carnivoři, kteří se živili převážně masem velkých zvířat. To dobře koresponduje s chladným obdobím doby ledové.

Pouze po příchodu zemědělství se začaly objevovat špatně vyvinuté čelisti a křivé zuby, což je důsledek nedostatečného příjmu živin z rostlinných zdrojů.

Pro silné a zdravé zuby je totiž potřeba celá řada vitamínů a minerálů jako jsou vitamíny K1 a K2, vápník, vitamín D.

Křivé zuby jsou fenomén dnešní doby, nejedná se o genetický problém několika jedinců, a důvodem je nedostatek živin.

Když se podíváš na fosilní záznamy, tak je zjevné, že před zemědělstvím měli lidé silné a široké čelisti díky čemuž se jim mohly vyvinout rovné zuby.

Z fosilních záznamů je také zřejmé, že po příchodu zemědělství se lidé začali zmenšovat (menší vzrůst i menší objem mozku).

Průměrná velikost mozku člověka před nástupem zemědělství byla o 11% větší než je dnes.

Tento graf výborně ukazuje postupný růst objemu mozku u člověka až do doby, kdy začal vlivem chladných klimatických podmínek preferovat živočišnou stravu a růst objemu mozku se významně urychlil.

Všimni si ale zeleného kroužku, kde je vidět ostrý zlom a dochází k jeho zmenšování. To je nástup zemědělství a vysoké konzumace rostlinné stravy.

Antropologie

Když se podíváš na různé národy na zemi, najdeš spoustu těch, které žily primárně z masa. Například původní obyvatelé amerického kontinentu lovili bizony tak, že je nechali padat z útesu. Díky tomu byli schopní přežít celý rok.

Naši předkové sice neměli moderní technologie jako my dnes, přesto byli velmi inteligentní a fyzicky zdatní. Narozdíl od nás se totiž museli naučit jak přežít v otevřené přírodě, nebyli chránění sociálním systémem a zdravotním pojištěním.

Mongolské kmeny za doby vlády Čingischána se živily převážně koňským masem a krví.

Říká se, že konzumace masa dodávala těmto válečníkům potřebnou sílu pro jejich tažení napříč kontinentem. Zároveň mohli díky ketóze bez problémů fungovat klidně i 5 dní bez jídla.

Inuité jsou lidé, kteří žijí v nejsevernější části Ameriky, kde nerostou žádné rostliny. Nemají tedy příliš na výběr a musí se živit masem, ovšem i v období krátkého léta, kdy by mohli mít přístup k nějaké rostlinné stravě, prý dávají stejně přednost masu.

Masajové jsou africký černošský kmen, který se také živí převážně masem, mlékem a krví. Všimni si, jak jsou štíhlí, vysocí a svalnatí. Za to může maso.

Někteří argumentují, že za jejich fyzickou kondici může aktivní styl života, ale ukázalo se, že nejsou o moc aktivnější než průměrný Američan a vesměs mají celkem sedavý způsob života.

Austrálci (australští domorodci) jsou dalším národem, u něhož převažuje živočišná strava.

O Austrálcích je známo, že rostliny konzumovali pouze pokud museli a používali je především jako léky, nikoliv jako stravu. Podobně jako Masajové byli vysocí a štíhlí.

Jakmile však tyto kmeny začaly konzumovat naši moderní západní stravu, došlo u nich ke stejným zdravotním problémům, se kterými se potýkáme i my.

Problém u těchto lidí je však v tom, že neměli možnost se pomalu přizpůsobit zemědělství jako ostatní národy.

Proto u nich dochází vlivem konzumace rostlinné stravy k mnohem závažnějšímu a rychlejšímu průběhu civilizačních chorob.

Dr. Chaffee v jednom z rozhovorů uvedl, že je v Austrálii běžnou praxí těmto domorodcům přičítat k jejich skutečnému věku dalších 20 let, protože tak rychle jejich organizmus stárne vlivem cukrů, obilovin a rostlinných toxinů.

Metabolizmus

Půst, hladovění neboli fasting je primární stav metabolismu všech savců. Vlci se před lovem kořisti nepřipravují konzumací sacharidového nápoje na výkon tak, jako průměrný návštěvník posilovny. Přesto mají v krvi cukr a ve svalech glykogen.

Vlci jsou většinu času ve stavu hladovění, což umožňuje jejich tělu získávat energii z tukových zásob.

U člověka je to podobné. Jakmile sníš sacharidy, vzroste ti hladina inzulínu, který ti v podstatě vypne metabolismus.

Kalorie

Bez sacharidů spálíš denně v průměru o 300 kcal více energie. Tohle je jen další argument, proč si kalorie nejsou rovnocenné. Velmi záleží na tom, z čeho energii získáváš a jak s ní tělo naloží.

Sacharidy, proteiny a tuky jsou často zaměňovány jako rovnocenné zdroje energie. Každý asi zná to známé tvrzení, že v 1 gramu sacharidu a cukru jsou 4 kalorie, zatímco v 1 gramu tuku je 9 kalorií.

Co to znamená? Kdyby naše tělo nefungovalo jako složitý systém biochemických procesů, tak bys konzumací 1 gramu sacharidu i proteinu vydal tepelnou energii o velikosti 4 kalorie.

Na tom je založený celý marketing sladkých nápojů – nezáleží, kolik toho vypiješ, pokud to vyběháš.

Problém je v tom, že sacharidy spouští v těle úplně jiné metabolické procesy než proteiny. Sacharidy se ti uloží v podobě tukových zásob. Proteiny poslouží k regeneraci tkání.

Samozřejmě je to celé trošku složitější, ale nejsi prostě pec, která spálí se stejným výsledkem cokoliv, co se do ní hodí.

Leptin

Další problém inzulínu je v tom, že blokuje leptin, což je v podstatě signál, pomocí kterého mozek určuje, jestli máš hlad.

Leptin ale funguje pouze při správné funkci metabolizmu tuků, takže pokud jíš cukry, inzulin zablokuje leptin.

Krevní cukr

Díky inzulinu máš nízkou hladinu krevního cukru a díky zablokovanému leptinu si tvůj mozek myslí, že máš hlad a brzy umřeš. Proto se každé tři hodiny vrháš po něčem do pusy.

Jakmile se ale najíš sacharidů, spustíš celý proces znovu. Zvýší se ti krevní cukr, který vyvolá inzulinovou reakci.

Vysoký krevní cukr totiž aktivně ničí tvoje tělo, protože molekuly glukózy jsou schopné se navázat na jiné molekuly a zničit je, nebo u nich vyvolat abnormální patologické jevy.

Proto je zvýšená hladina inzulinu vlastně takovou obrannou reakcí tvého organizmu na vysokou dávku cukru v krvi.

Tyto procesy jsou mnohem složitější a pouze se tu pokouším velmi zjednodušeně celý problém demonstrovat, abych tě neuspal složitým detaily. Nadšený čtenář si jistě přesné fungování metabolizmu cukrů a tuků najde na internetu sám.

Rakovina

Dalším problémem je rakovina, protože je prokázáno, že rakovinné buňky se živí převážně glukózou a jejich spotřeba je asi 400x vyšší než u normálních zdravých buněk, a to z důvodu poškozených mitochondrií.

Poškozené mitochondrie nedokáží regulovat růst buněk, čímž dochází ke vzniku rakoviny, což je v podstatě nekontrolovatelný růst buněk.

Otto Warburg, který získal v roce 1931 Nobelovu cenu za výzkum respirace a fotosyntézy, věřil, že pokud máš zdravé mitochondrie, nemůžeš dostat rakovinu.

Jeho závěry byly později potvrzeny např. prof. Seyfriedem, který napsal knihu Cancer as a Metabolic Disease.

Když se podíváš do učebnic biochemie, zjistíš, že tohle je dlouhodobě známý fakt a nejedná se o žádné podezřelé teorie.

Profesor Seyfried také ukázal, že keto dieta může zastavit růst rakoviny, protože zamezí přísunu glukózy do rakovinných buněk.

Výzkumy ukazují, že zdraví a efektivnost mitochondrií je asi 4x vyšší u lidí na nízkosacharidové stravě. Lidé v ketóze navíc mají v buňkách asi 4x více mitochondrií, které vyrábějí energii ve formě ATP (adenosintrifosfát).

Maďarská klinika Paleomedicina už několik let úspěšně léčí pacienty s rakovinou, Crohnovou nemocí a dalšími metabolickými nemocemi pomocí keto a paleo diety.

Toxicita rostlin

Rostliny obsahují velké množství toxických látek, které fungují jako jejich obranný mechanismus, protože narozdíl od zvířat nemohou ani utéct, ani zaútočit pomocí zubů, drápů nebo zobáků.

Zvířata, která se živí rostlinami, konzumují zpravidla pouze několik málo druhů, se kterými se společně vyvinula. Jakékoliv jiné rostliny by je otrávily.

Proto například panda žere téměř výhradně bambusové stonky a listy, musí jich ale denně sníst až 38 kg, protože obsahují velmi málo živin.

Koala se zaměřuje na listy eukalyptu a příbuzných dřevin a za den jich sní asi půl kila.

Díky tomuto zaměření na jeden typ rostliny si zvířata dokázala vytvořit vůči specifickým jedům rezistenci, takže jim ani dlouhodobá konzumace nijak neškodí.

Když se na to podíváme z pohledu rakoviny, tak je už dlouho známé, že například taková nevinně vypadající růžičková kapusta obsahuje 138 karcinogenů.

Bohužel ale najdeš na internetu i studie, které tvrdí, že je to vlastně výhoda a že tahle zelenina pomáha v boji s rakovinou. ??

Rostliny obsahují dokonce více toxinů než pesticidy, které se používají při jejich pěstování.

Tohle ale intuitivně všichni přece víme. Většina rostlin a hub, které najdeš v lese ti buď způsobí žaludeční potíže, vážnou otravu, nebo tě do několika hodin zabijou.

Naivní představa, že naši předkové běhali po lese a sbírali zeleninu na salát je naprosto šílená. Naopak chytit zajíce nebo rybu v potoce zní docela pravděpodobně.

Zkus na tomhle obrázku najít svou oblíbenou zeleninu.

Jednoduše řečeno, rostliny se tě snaží zabít. Nejedná se jen o ty, které nás naučili nejíst, jako je třeba rulík zlomocný nebo bolehlav plamatý, které tě zabijí na místě.

Všechny rostliny se tě snaží zabít, jen u některých je dávka toxinů tak malá, že ti nezpůsobí okamžitý negativní efekt, ale místo toho pomalu a postupně poškozují tvůj organizmus.

V následující tabulce najdeš přehled nejčastěji se vyskytujících toxinů v rostlinách a jejich možné negativní účinky.

Toxická látka	Negativní účinky	Rostliny
Alkaloidy	– poškozují metabolizmus cukrů a tuků – poškozují DNA – poškozují transport nervových signálů	Rajčata, lilek, brambory
Kyanogenní glykosidy	– při poškození uvolňují neurotoxický kyanid – narušují normální funkci štítné žlázy	Broskve, kukuřice, fazole, mandle a dalších 2.500 rostlinných druhů
Lektiny a saponiny	– způsobují syndrom zvýšené propustnosti střev – způsobují zánětlivost – způsobují autoimunitní onemocnění	Pšenice (lepek), luštěniny, fazole, hrách, čočka, cuketa, arašídy
Oxaláty	– snížují absorbci vápníku a hořčíku – způsobují ledvinové kameny	Obiloviny, ořechy, soja, špenát, čokoláda, černý čaj
Fenolické látky, třísloviny	– poškozují játra a ledviny – snižují absorbci železa	Luštěniny, čokoláda, víno, káva, ocet, celer, mrkev
Kyselina fytová	– snižuje absorbci minerálů jako je zinek, železo a vápník	Obiloviny, semena, ořechy, brambory
Sulforafany	– zabíjí zdravé buňky, ničí mitochondrie	Brokolice, květák

Teď si možná říkáš fajn, ale je to přece o tom, jaké množství toho sním. Ano, přesně tak, ale jen pro demonstraci si představ následující situaci.

Když bys rozlouskl pecku meruňky nebo broskve a snědl jádra (kterým se v některých zemí říká hořké mandle), tak by tě mohlo už několik málo kousků zabít z důvodu vysokého obsahu kyanidu, který se uvolňuje pod tlakem, typicky při žvýkání.

Jádra meruněk, broskví, švestek, třešní, jablek a hrušek obsahují amygdalin, který se přeměňuje při konzumaci na silně toxický kyanovodík. Ten způsobuje nevolnost, horečku, bolesti hlavy, nespavost, žízeň, bolesti kloubů a svalů a v extrémních případech i smrt.

100 gramů soji obsahuje asi 1 milion nanogramů fytoestrogenů, což je zhruba 30x větší množství než je v antikoncepčních pilulkách. Fytoestrogeny slouží rostlinám jako obrana proti býložravcům tím, že omezují jejich plodnost.

Ze záhadného důvodu ale v případě člověka většina zdrojů doporučuje jejich konzumaci pro jejich antioxidační účinky. Přesto už na konci první světové války bylo prokázáno, že např. konzumace červeného jetele (náhrada za zeleninu v době nedostatku potravin) vedla ke sterilitě ovcí.

Důvodem bylo právě velké množství fytoestrogenů v červeném jeteli. Prokázalo se, že stejné účinky mají fytoestrogeny i na další obratlovce, tedy i na člověka.

Jen pro srovnání, 100 gramů hovězího masa s růstovými hormony (které jsou ve státech EU stejně už delší dobu zakázané) obsahuje asi 4 nanogramy fytoestrogenů.

Shrnutí

Myslím, že na závěr lze konstatovat docela jednoznačně, že lidé jsou prostě masožravci a to jak z pohledu biologie, anatomie, evoluce, antropologie, metabolizmu, tak i z jednoduchého důvodu, že rostliny nechtějí, abychom je jedli.

Rostlinám jako všem živým organizmům jde totiž o přežití a předání své genetické informace další generaci, nechtějí skončit v míse salátu.

Maso je pro člověka optimální zdroj živin a energie, což neznamená, že člověk nemůže přežít na zelenině, ale jednoduše to pro něj není optimální.

Rozhodnutí je ale jen a jen na tobě. Buď chceš prospívat nebo jen přežívat.