Dneska je to přesně rok a měsíc, co jsem se rozhodl léčit nevyléčitelnou Crohnovu nemoc eliminací vlákniny, ovoce, zeleniny, pečiva, těstovin, brambor.
Jinými slovy, 13 měsíců jsem neměl v puse nic jiného než maso, máslo, sádlo, smetanu, vajíčka, sůl a čistou vodu.
Za ten rok a kousek jsem vyzkoušel různé kombinace stravování. Začínal jsem 6 jídly, kdy jsem se cpal každé 3 hodiny, pak jsem to stáhnul na 3 (snídaně, oběd a večeře), před pár měsíci jsem vysadil oběd a teď mám asi tři týdny jen jedno jídlo denně.
Zkoušel jsem steaky, pak jsem přešel na vařená vejce, potom mleté hovězí maso, různé kombinace s máslem, jogurtem a smetanou.
Celou dobu jsem sledoval jediný cíl a tím bylo přibrat, protože jsem měl pocit, že zdravý budu jedině když se vrátím z 77 na svých původních 93 kg.
Postupně mi došlo, že je to nesmysl, protože mi po každém jídle bylo několik hodin špatně. Nakonec jsem tedy hodil váhu za hlavu a zaměřil se na to, abych se cítil pokud možno co nejdéle relativně dobře.
Toho jsem dosáhl díky OMADu (One Meal A Day – jedno jídlo denně). Můj zanícený trávicí systém má totiž dostatek času si odpočinout a připravit se na další trávení.
Jím každý den mezi 17. a 18. hodinou, zbytek dne má moje střevo volno. Jídlo strávím přes noc, ráno vstanu bez pocitu hladu a takhle vydržím bez problémů fungovat celý den.
Hlídám si fyzickou aktivitu, před 14 dny jsem si koupil horské kolo a doteď na něm nalítal cca 500 km, každé ráno si dávám přítahy na hrazdě a pár kliků na workoutovém hřišti.
Můj Carnivore OMAD
Metodou pokus – omyl jsem se dopracoval k následujícímu jídelníčku, díky kterému se cítím doposud nejlíp za celou dobu mojí masožroutské kariéry.
Hovězí vývar z morkových kostí
To je základ mojí stravy a každý den začínám svou hodinovou žranici miskou hovězího vývaru, do kterého rozklepnu jedno vajíčko.
Je to rychlý a lehce stravitelný zdroj tuků a minerálů. Příprava v tlakovém hrnci zabere hodinu, kosti vařím společně s kližkou nebo hovězím krkem.
Po uvaření přelévám do velké nádoby a po krátkém sražení teploty to šoupnu do ledničky, kde mi vydrží na týden.
Pomalu pečené hovězí hrudí (brisket)
Další velmi jednoduchá věc na přípravu. Maso osolím a hodím do trouby na 140 stupňů, jinak se o něj vůbec nestarám a nechám ho v klidu 7-9 hodin, když ho vytáhnu, je jako dort.
Na zítra chystám zlepšovák, přihodím k němu do pekáče dvě kachní stehna.
Brisket si dávám po polévce jen jako takový předkrm před hlavním jídlem.
Míchaná vajíčka / T-bone steak
Pokud jde o hlavní jídlo dne, tak jsem se rozhodl vsadit na lehce stravitelná míchaná vajíčka na másle v kombinaci se strouhaným ementálem. K tomu jako bonus prosciutto crudo. V Makru jsem našel italského výrobce, který do něj nepřidává žádné konzervanty. Pouze vepřové maso a sůl.
2x týdně si dopřeju pořádnou flákotu. Ve středu a v sobotu si peču T-bone steak. Ne že bych ho nezvládl denně, ale leze to dost do peněz a než abych se cpal levným mletým masem, po kterém je mi zle, dám si radši 2x týdně pořádnou kvalitu.
Zakysaná smetana jako dezert č. 1
V Makru jsem sehnal 36% zakysanou smetanu, je tak tuhá, že v ní stojí lžíce. Já jí proto ředím vodou, aby se dala lépe a rychle zkonzumovat a nelepila se mi na patro. Těch 200 gramů spolknu jako nic.
Zmrzlina jako dezert č. 2
Před pár dny jsem si pořídil zmrzlinovač. Vezmu dva žloutky a smíchám je s 40% smetanou ke šlehání, přidám špetku soli. Vše přeliju do zmrzlinovače a za 20 minut mám luxusní zmrzlinu, kterou pojídám u televize.
Za 45 minut hotovo
Na jídlo jsem si vyhradil 1 hodinu, abych nechal střeva co nejdéle odpočívat. Většinou ale stihnu svoje hodování do 45 minut. Stačí si to trošku logisticky naplánovat a je to.
Výhodou tohoto OMADu je spousta volného času, který člověk získá navíc, protože nemusí řešit v ranním stresu snídani, v průběhu dne obědy a jídlo řeší teprve až v klidu večer.
Tělo si na tento režim postupně zvykne. Do hodiny po jídle skoro nevím, že jsem jedl. Ne že bych měl hlad, ale nemám přecpaný žaludek a není mi špatně. Jsem příjemně unavený jak se krev stahuje do trávicího ústrojí a v poklidné letargii se pomalu připravuju na spánek.
Doktoři mají smysl pro humor
A na závěr jeden vtípek, který visí v čekárně mého ošetřujícího gastroenterologa. Po těch 13 měsících na mase už jsem zaručeně prolezlý rakovinou od ucha k uchu 😀
